Padám do prašanu a ztrácím pochyby

Moc dobře jsem si pamatoval, kdy jsem stál naposledy na lyžích. Ta poslední jízda nebyla nic moc. Byli jsme v Alpách a další den měli jet domů. “Tak dáme ještě jednu.” OK. Počasí mizerné, sníh těžký a mokrý. Tehdy ta jízda skončila výletem do nemocnice. Jizva na lokti barmana v Italské je na ni trvalou […]

Vancouver, Raincouver, Hongcouver… Tak se ukaž!

Koukám z okna vlaku, přes kapky deště vidím čínské nápisy. Všude. Potřeboval bych prádelnu, možná tam je, kdo ví… Každopádně bych měl vystupovat. Tady teď bydlím. Imigrant mezi imigranty. Pronajal jsem si pokoj u pani z Peru. Má patnáctiletého syna, pracuje po nocích. Takže se nepotkáváme. Vlastně mám luxusní byt sám pro sebe, neb junior […]

Workaway. Práce bez peněz. Zážitky k nezaplacení

Svázat poslední měsíc do slov bude těžké. Byl úžasný, zase jiný než ty předchozí. Drtivou většinu času šťastný, bezstarostný. Zároveň nebyl proflákaný a přesně splnil mou představu o “workaway”. Tedy pracovní pomoci za bydlení a jídlo. Jak jsi se k tomu dostal?! Zadejte si do vyhledávače stránku workaway.info, najděte vysněnou zemi a můžete tam vyrazit. […]

Na samotě se smečkou Husky si plním knižní sen

Sedím v dřevěné chatě, uprostřed místnosti hraje nejelepší televize na světě – kamna. Kolem polehává dvanáct psů Husky, jejich majitelka Dana sepisuje své příběhy a anglický gentelman Tom večeří svoji omoletu. Světlo jde z několika svícnů. “Dobře, tak jsem v Kanadě. A co teď?” Bylo to trošku jako panika. Najednou byl červen, já v nádherném […]

A co Karel? Karel je borec…

A co Karel? Kamaráde, tuhle otázku jsem v poslední době slýchal možná víc, než jak se nám libíla Aljaška a kolik jsme ujeli kilometrů, a jaké to bylo v Torontu… Vždycky jsem mohl odpovědět: “Karel je borec, ten si poradí.” Ptali se mě ostatní novináři během Světového poháru, ptali se mě rodiče i kamarádi. Asi […]

Adopt a highway. Žijeme v autě

Zavřeli jsme za sebou brány Aljašky a taky dveře od auta. Teď bylo to trhání kilometrů na cestě do Pittsburghu/Toronta. Naštěstí je po cestě pořád čemu se divit, tak těch 6500 kilometrů relativně utíká. Pár postřehů z předního sedadla. Zabít čas? Využít čas! Střídáme se v řízení poměrně rovnoměrně. Karel jede dopoledne, já spíš odpoledne. […]