Ležel jsem na gauči, který už pár dní sloužil jako postel a snažil se zaplatit letenku do Drážďan. Platba zamítnuta. A znovu. Jak je reálné dojet z Barcelony do Prahy stopem? Zkontroloval jsem účet. Zbývalo patnáct stovek. Letenka stála osmnáct. —- Ráno jsem si koupil plechovku coca coly. Bagetu a štangli fuetu. Nic víc jsem […]
Běh s pánem Krkonoš, aneb Rubenczal 2024
Vážím si toho, když můžu běžet. Vím, že to je pokaždé trochu sobecké. Sebere mi to čas. Nic není jistějšího, než že čas je to nejcennější. Sebere mi to čas, který můžu věnovat Janičce a dětem. Pokaždé když běžím, oni mi ho věnují. Jsou to minuty, které v součtu každý týden dělají hodiny a v […]
(Žádná) Škoda, že se to nevrátí.
Zítra přijede Karel Ten Karel. Půjdeme do města, vypijeme pár piv. Ochutnáme maso v Naše maso. Budeme se smát. Ten kluk je legenda. Je to přesně osm let, co jsme touhle dobou poprvé nastartovali dodávku, kterou jsme koupili za tři a půl tisíce kanadských dolarů. V té době to bylo tuším 56 tisíc korun. Absolutně […]
Reportáž: Leverkusen, Deutscher Meister
Těch deset chlapů funguje jako stroj. Společně se rozeběhnou. Společně napadají. Jako smečka. Třicet tisíc lidí na stadionu zpívá. Trenér Xabi Alonso máchá rukama, řídí celé to velké divadlo. Jakoby měl své hráče na drátkách a posunoval je dopředu. Dozadu. Vlevo, vpravo. Sledujeme to s naprostým úžasem. Dokonalost sportu. V televizi nikdy není vidět celé […]
Kamu, Luboš a Honza. K poslechu i inspiraci
Taky se mi to stávalo. A možná ještě občas stává. Považoval jsem své hrdiny za Bohy. Nositele absolutní morálky ve všech rozměrech lidského bytí. (Nejen) Sportovci pro mě neměli být pouze vynikajícími hokejisty/fotbalisty ale také zosobněním a pilířem nějaké vyšší spravedlnosti. Nejsou. Stejně jako nejsem já a není pravděpodobně nikdo na světě. Jak to bylo? […]
Cik. Cak. Cik, cak. Pohádka Noci Tuleních pásů
Už tušíme, že nehrajeme o vteřiny. Dokonce vytáhnu telefon, otočím se a vyfotím rej světýlek. Čelovky, které nás následují. Ten pohled dolů z kopce je vskutku okouzlující. Jakkoliv bych měl běžet vzhůru a nezdržovat se, nemůžu se ho nabažit. Tomáš přemlouvá svůj pás, aby držel na skluznici, a tak se chvíli kochám. Za každým tím […]
Sparta, má drahá bývalá
Přišel jsem domů, hodil aktovku do kouta a… zapnul televizi. Bylo mi čtrnáct let a zpětně mě překvapuje, jak moc málo jsem to celé chápal.Na obrazovce byly záběry dvou mrakodrapů, ze kterých se valil dým. Spadnou? Nespadnou? Spadly. Oba.Byl to den, který se nám všem měl propsat do života. Mně ovšem z celého toho šílenství […]
Dédé, Ester a věčné mládí
Nikdo mu neřekl jinak než Dédé. Přišel k našemu stolu, pochválil všechny dámy a přinesl tác panáků. Sám v tu chvíli rozhodně neměl první. A ani poslední. „Dobře se bavte, zítra jdeme lyžovat!“ zvedl svou sklenku a vyprázdnil ji do dna. „Sraz v osm na lyžích, buďte včas.“ Následně se krokem více než houpavým odpotácel […]
Momentka
Momentka u vítězné fotografie letošního Czech Press foto. Při pohledu na tu scénu jsem musel napsat, co cítím. Když se směje, nemůžu být šťastnější.Když má radost, je to nehraná, upřímná, prožitá dětská radost.Ale právě když ji vidím se vší veselostí v očích, je mi někde uvnitř nejvíce úzko. Už to bude rok. Ta holčička o […]
American dream is (not) fake
Říkám jí Risco. Asi se to píše jinak, ale to je jedno. Každopádně, tahle slečna je z Bostonu. “Moc ráda to tam ale nemám. Šla jsem studovat do New Orleans a to je moje nejmilejší město. Demokratický ostrov v republikánském státě, tam by se ti líbilo,” představuje se. Bude jí cca 25 let. Vystudovala bakaláře […]
