Probudit se tak akorát. Nezaspat nic ze svátečního dne. Ale zase nevydat se z vyhřátého klobouku zbytečně brzo.
Zdobení stromečku sledovat z povzdálí, udílet chytré rady mladším sourozencům. Zkrátka pasivním pojetím akce chránit kolekci ozdob před rozbitím neohrabanými operacemi, vím, že jsou na to šikovnější…
Rozloučit se s vidinou zlatého prasátka asi tak pět minut po odložení spacího úboru konzumací vanilkových rohlíčků.
Ideální Štědrý den má pro mě poměrně jasný program. Kolem jedenácté se podává kuba a všechno se chystá k odjezdu na fotbal.
Jedno z nejvyhecovanějších utkání roku. Atleti. Staří proti mladým. Obvykle mladíci skórují, a staříci se hádají. Ale občas se i na nás, do mrazu tukovými vrstvami vybavené, usmálo štěstí. Nic jiného v tom bohužel posledních pár let nebylo.
Každopádně je fajn se trošku protáhnout a rozcvičit před hlavním sportovním výkonem – večeří. Po řeži křivdy i spory navíc rychle mizí. Následuje takové to hřejivé a upřímné přání hezkých Vánoc. Mezi lidmi, kteří se fakt mají rádi.
S bráchou bereme na propocené dresy bundy a pokračuje se na Hostivařskou přehradu. Připojujeme se k rodičům a naší partě z dětských let a sídliště kolem ulice Hekrova. Rychle probereme novinky, jeden dva loky z placatice a je zase o něco tepleji.
Po sprše je potřeba zabalit dárky. Proč, proč jsem to neudělal dřív… Na jednu krabici padne tak kilometr čtveřeční papíru, ale v jednom jsem zásadový – žádná lepenka. Hezky nakroutit konce mašlí a odnést balíčky Ježíškovi ke stromku.
Nejmilejší povinnost roku – vyzvednout babičku. Zase je upravená na dámu, v tašce se vyhřívá kapr a vánočka.
Mezitím už doma sestřička s maminkou finišují slavnostní tabuli, táta svůj perfektní úklid. Brácha asistuje všude kolem. Úděl nejmladšího.
Jdu se převléct do slavnostního, je v tom i správná chvilka kouknout z okna do tmy. Vzpomenout si na to, jaké to bylo v dětství. Taky si vzpomenout na všechny, kteří už na nás koukají z nebe. V hlavě je budu mít v následujících hodinách skoro pořád.
Maminčina žampiónová polévka je legendární! Ale legendární! Omlouvám se všem tradicím, ale pro mě je symbolem štědrovečerní tabule. Sestřiny šunkové rolky a babičina ryba nejsou moc pozadu. Ale…
Když se podaří talíř jakž takž vyčistit, najdu pod ním zlaťák a šupinku. Nezbytná výbava do peněženky. A začíná čekání.
Brácha vytáhne saxofon a spustí. Musím uznat, že je to machr. Narodil se Kristus Pán doprovodím svým falešným zpěvem. A pak, pak už se táta vytratí ze scény, na kterou se vkrade Ježura. Rozmístí dárky, zapálí prskavky na stromečku a… a zazvoní na zvoneček.
Rozbalování už je klidnější, než když nám bylo osm. Ale radost zůstává. Protože pod dárkovým papírem jsou nejenom dárky. Je tam láska těch, kteří je balili. Čaj, káva, cukroví, občas tajná výprava do patra na kus řízku.
Na půlnoční se vyrazí do Vagónu na koncert, nebo do externího obýváku na adrese Italská 18. Pár piv s přáteli uzavírá tradičně nejlepší den v roce.
—
Uvažoval jsem, že 24. vyrazím na zápas Seahawks v NFL. Další možnost byla jet zpátky za smečkou. Nakonec jsem se rozhodl zůstat v klidu na našem “czech housu”. Sejde se pár lidí, prý bude salát a řízky.
Taky si otevřeme pivo. Zavoláme domů.
Bude to trochu jiné, určitě se i trochu zasteskne, že jo… ale i tak to bude fajn. Jsou přeci Vánoce!
Kubiku, jako vzdy mile ,krasne, pravdive, tesim se moc na dalsi postrehy “od jinud,, 🙂 b.
Kubiku,pisu znovu abys vedel proc oznamili mne ze pry se vloudila chyba to si teda dost dovolila! tak tedy znovu,mile, krasne ,pravdive amoc se tesim na dalsi zpravy “od jinud,, pis 🙂 🙂 b.