Koukám z okna vlaku, přes kapky deště vidím čínské nápisy. Všude. Potřeboval bych prádelnu, možná tam je, kdo ví… Každopádně bych měl vystupovat. Tady teď bydlím. Imigrant mezi imigranty.
Pronajal jsem si pokoj u pani z Peru. Má patnáctiletého syna, pracuje po nocích. Takže se nepotkáváme. Vlastně mám luxusní byt sám pro sebe, neb junior 99,9 % času tráví u počítače ve svém kamrlíku. Je to trochu divný. Ale budiž.
V půl šesté ráno mi zvoní budík. A musím být sakra rychle na nohou. Já. Milovník spánku. V práci procvičuju angličtinu. S Mohamedem. Vozí mě na místní metro, které je vlastně nadzemkou. Taky se se mnou rozdělil o oběd. Je fajn. Dorazil před pěti lety, neuměl ani slovo.
Makám na stavbě. Vyvrtat díry do dřevěných nosníků stropu, pak tam zavést trubky protipožárního systému. Lego. Pro pokročilé. Univerzitu na tuhle práci asi nepotřebuju, ale přesto už se mi to podařilo párkrát lehce zazdít.
Helmu a refexní vestu svlékám ve tři odpoledne, takže spousta času. Až napadne, tak se bude jezdit na večerní lyžování. Doufám. Teď mířím do fitka, kam jsem si pořídil permanentku. Je na čase dostat se zase trochu do formy.
Taky půjdu v pátek do divadla. Na Švestku. Bude to moje C. premiéra. Ostuda no. Lístek mám díky Ondrovi, který je šéf naší party. Borec. Vzal mě na fotbal, pak se šlo na Plzínku… Zdenda, který je tady 39 let, mě na ní chtěl pozvat. Ale bylo mi to hloupé, hned takhle ze startu. Tak možná příště.
Takže tak. Vancouver.
Když mě kdysi napadla Kanada, tak to bylo tohle město. Žádný Jasper, žádné Rockies. Viděl jsem pár fotek a říkal si, že tady se snoubí všechno se vším. Oceán a prkna ve vlnách. Sníh a prkna na svahu. Do toho stezky na turistiku, cyklistiku.
Ráj.
Prozkoumám to, a pak vám dám vedět. Zatím jsem sotva obešel centrum a byla to docela fajn procházka. Jasper a tamní obědy s výhledem na nádherný les a horu to tady nejsou. Ale zase je tu výrazněji levněji.
Takže uvidíme. A uvidíme velmi brzo.
Nejpozději v únoru musím udělat rozhodnutí, co si se svým životem počnu dál. Možností je spousta a nemyslím si, že jsou správné a špatné. A právě proto je těžké ukázat jen na jednu.
Mějte se moc hezky. Už je to půl roku. Myslím na Vás.