Vzali jsme to na začátku po Aljašce turistické. Desítky čtyřkolek, karavanů velikosti autobusu. A taky máme pěkně hnusně. Teda počasí. Umíme si to udělat pěkný i tak. Tak tedy pátý a šestý den našeho putování.
Den 5. Kdesi mezi Glennallenem a Anchorage 360 mil
Sebrali nám slunce. Ráno to ještě vypadá, že by nemuselo být tak zle. Jenže po cestě do Valdezu je hůř a hůř. A tak dorazíme do přístavu plného rybářských loděk za doprovodu deště a nebudeme si nic nalhávat – do mizérie se propadá i naše nálada.
Chtěli jsme tu pozorovat mořské orly, lvouny a možná vyjet lodí na kytovce. Je jasné, že máme smůlu. Jdeme aspoň na procházku, sledujeme havrany uždibovat zbytky po výlovu, kotvení vracejících se výprav.
Zkoušíme najít informace v infocentru (jak chytré), jenže tady nemají internet ani tam. Takže předpověď počasí neexistuje a možnost přepravy trajektem taky nezjistíme. Dokonce i doporučení na kavárnu je poněkud pochybné.
Bereme benzín po galonech a tím pádem se totálně ztrácíme v jeho ceně na litr. V obchodě jsou naopak ceny jasné. Pokud se nám zdál Jasper drahý… Tak tohle je megadrahý. Balíček cookies za 500 korun si musíme upřít. Zubařovo srdce zaplesá.
Jíst se ale musí a když je hnusně, tak chceme ochutnat aspoň místní mořské plody. I budoucí kuchařská hvězda Karel si lososa připraveného na způsob fish and chips pochvaluje. Barometr nálady to trochu zvedá. A my zvedáme kotvy. Čekat na jasno nemá cenu. V tom máme jasno.
A asi to je kouzlo Aljašky, ale začnou se zase dít dobré věci. Nejprve odbočujeme k jezeru, které je letsitěm pro pontonová letadla, takže je v něm sekačka na vodní trávu. A taky jsou v něm lososi na své poslední cestě.
Marně se snaží proti proudu vodopádu vyskočit výš a výš, aby nakonec uhynuli, nebo posloužili jako sváča medvědovi či lidem. Pohled je to trošku smutný, ale zároveň fascinující. Na cestu do oceánu se tu navíc už chystají malé rybky, tak koloběh života pokračuje…
Stejně tak i naše putování. Další stopkou je kraj ledovce Worthion, ke kterému se dá s trochou snahy vyšplhat. Inu, stojí to za to. Sníh v srpnu v kombinaci s pohledem na okolní krajinu je paráda, která definitivně hasí náš předchozí splín.
Pokračujeme směrem na hlavní město, na náhorní plošině potkáváme stovky nadšenců se čtyřkolkami. Za úplnou divočinou to bude chtít ještě trošku severněji. Asi. Nic to nemění na tom, že v dálce se objevují další a další ledovce a s pohledem na jeden z nich také usínáme.
P.S.: Jakubův kulinářský koutek. To, že jsou na plechovce nakreslené těstoviny nemusí nutně znamenat, že je obsahuje. Povečeřet 600 gramů rajčatového protlaku zjemněného alespoň plechovkou kukuřice a zbytkem kus-kusu má ovšem také své kouzlo. Achjo.
Den 6. 220 mil
Dotknout se nebe by chtěl každý. My máme splněno. Budíme se do situace, kdy pod ním musíme chodit skrčení, abychom se nepraštili o masu mraků do hlavy. O horách na obzoru ani památky, dokonalá přírodní kamufláž.
Výlet se za daných podmínek ruší, pojedeme do velkoměsta. Tedy Anchorage, dokonce hlavního města. Že je ovšem Aljaška plná překvapení se opět ukazuje po průjezdu prvními serpentýnami, za kterými vykukuje Matanuska Glacier. Ze silnice se zdá, že by se k němu dalo dojít.
Následně to potvrzuje i informační cedule, brzdíme, bereme foťák, pohory a jdeme. Procházka bohužel končí záhy. Obejdeme bránu přes cestu a hned na nás vyběhne chlapík s tím, že máme zacvakat 25 babek na osobu. To určitě. Vracíme se k plánu A.
Jak jsem čekal, že tu nebudou desítky turistů, tak jsem byl naivní. Západ Aljašky je naopak rájem turismu. Už se těším, až vezmeme stan a někde mu utečeme. Teď ovšem valíme po dálnici do Anchorage a přemýšlíme, co dál.
Odpověď přihraje tamní turistické centrum. Při průchodu bezpečnostním rámem se mi povede pronést k pobavení ostrahy i švýcarák a následně jsme nasměrováni do parku Kenai. Tam už to vypadá, že nějaká ta vycházka vyjde.
Kupujeme ještě jeden sprej na medvědy, lano a na tržišti smažené krevety. Internet složitě lovíme u Ronalda Mc a je na čase vypadnout. Dálnice vede po pobřeží a provoz je značný až do cílového Cooper Landing. Tady je síť turistických stezek.
První pokoříme hned večer, pěkná dvouhodinnová vycházka s výhledem na Skylak Lake. Pak chvíli hledání parkoviště, které bude pro dnešek naším hostelem. Trpělivost se vyplácí a odměnou je nahá koupel v jezeře.
Super!