Jedním z hlavních důvodů, proč do Anglie vyrazit, bylo poznávání nových lidí. Do školy se mnou chodí hodně Španělů, Mexičanů a Japonců. Pak je zastoupení: Jižní Korea, Švýcarsko, Německo… Různé kultury, ale vesměs perfektní lidi. Zkusím tady popsat, co jsem od koho zjistil o jeho národu.
Kotaro (Japonsko)
Můj největší kámoš, bydlí u stejné rodiny jako já. Přijel jenom o den dřív, ale protože byl předtím deset měsíců v Austrálii, rozumí anglicky dobře. Což mi na začátku hodně pomohlo. Po týdnu už jsem v konverzaci poměrně v pohodě, ale první dny jsem chytal od místních tak každý pátý slovo.
Takže hodně věcí obstarával Kotaro a následně mi to tlumočil. Je mu dvacet pět a je tu, protože se rozhodl studovat vysokou školu v Malajsii, kde bude výuka kompletně v AJ. Z Japonska chce víceméně za každou cenu.
Mimochodem, v pětadvaceti má na tamní poměry největší čas najít si manželku a mít první dítě. Vzhledem k tomu, že momentálně nemá ani přítelkyni, tak z něj asi bude starý mládenec 
Problém Japonska je (podle něj) v obrovské pracovní konkurenci. Ano, vyděláváte hodně peněz, ale pracujete 12 hodin denně. Takže se prý opravdu žije stylem, že pracuješ, pracuješ, pracuješ a následně se totálně rozstřelíš. Každý den.
Protože alkohol můžeš pít všude, tak pak lidi v oblecích spí také všude. Zkrátka potřebují vypnout mozek, ráno se upraví a jdou zpátky do procesu. Nikdo nic neříká, protože se to stalo společensky přijatelným jevem.
Jinak pokud byste chtěli do Japonska, prý je nejlepší Osaka. Lidi jsou tam údajně nejpříjemnější, dokážou se usmívat a bavit se. Což teda můžu potvrdit, že to nejsou žádný suchaři a na párty zdatně sekundujou Španělákům.
Jinak – v Japonsku frčí nejvíc jejich domácí muzika. Do školy se chodí v uniformě, kterou Japonky s oblibou krátí a svépomocí z ní dělají slušivá mini. Řídí se tam taky na pravé straně, takže mě Kotaro na přechodu asi pětkrát zachránil život.
Já jsem ho pochopitelně informoval o tom, že jsme málem měli Japonce za prezidenta. Kupodivu Okamuru v Japonsku nikdo nezná. Nevadí.
Hector (Mexiko)
Absolutní pohodář. Úsměv, zahrát si ve společenský místnosti FIFU, pokecat ve španělštině. O existence ledního hokeje nemají Mexikáni ani tušení, naopak milují fotbal a baseball. Ve škole mají i vlastní učitelku, je jich celá skupina.
Paco (Španělsko)
Pohoda, klídeček, angličtina smíchaná se španělštinou. Pokud mi týden trvalo, než jsem začal chytat většinu informací od místních, příští týden si dávám na Španěly. Jejich přízvuk je vskutku boží. Každopádně. Paco.
Kluk z Murcíi, kterou absolutně miluje. Miluje i mě, protože z počítačového manažera vím, že tam hraje Real Murcía. Třetí liga, Paco je přesto miluje. Jinak je velkým fanouškem Realu Madrid, takže opatrně s Barcelonou.
Bydlí na bytě nedaleko centra, takže se u něj rozjíždí všechny párty. Protože to je Španěl a má všechno na buřtu, chodí do školy až na druhou půlku dopoledního vyučování, je prostě EASY. Těší se, stejně jako každý Španěl tady, až si v srpnu lehne na pláž.
Asi nemusím říkat, že když jsem si s klukama opálenejma byl kopnout od mičudy, největší hvězda jsem nebyl…
To pro začátek stačí, ostatní si necháme na příště.
Co je nového
Byli jsme Alton Towers, obřím lunaparku. Bohužel tam bylo tolik lidí, že jsme na nejlepší atrakci čekali dvě hodiny frontu. Na druhou stranu stálo to za to. Najděte si Smiler na youtube. Řval jsem jak blázen
V rodině je to pořád naprosto super, každý večer sedíme, povídáme, pouštíme si Queeny a je absolutní pohoda.
S angličtinou snad dělám pokroky, víc rozumím. Ale mluvím jako prase, takže se teď jdu věnovat gramatice. Chválím se za to, že jsem si vzal českou učebnici.
Byl jsem na párty na bytě. Dopadlo to tak, že jsem usnul v nočním busu a probudil se v jiném městě. (něco jako Jesenice…) Pochopitelně jsem to hladce vyřešil 
Obchody jsou tu levnější než v Česku. Pokud jste ochotní si od všeho koupit padesát kusů…
Přijel do baráku nový kluk odkudsi z Arábie. Bojí se psa i kočky, chce můj velký pokoj.