Omezil jsem výdaje na minimum. Tedy na minimum. Neskomírám hlady, to ani náhodou. I to pivo jsem si dopřál. Respektive dvanáct velkých a šest malých plechovek. Dvě sady padly u basketbalu a hokeje, jedna na zdraví jedný holčičky…
Nicméně. Jinak šetřím. V Jasperu jsou dva obchody s potravinami. Plus mínus platí, že když mají jeden týden v akci fazole v jednom, další týden bude v tom druhém. Stoprocentně ovšem platí, že ty akce budu znát.
Na nový leták se těším jako český důchodce (promiň babi, nemyslím to zle) a slevy studuji minimálně stejně poctivě jako bratr materiály na státnice. Nemusel bych to dělat. Ale je to součást hry. Zábava.
Pojďme k číslům. Od 6. června do 22. druhého června včetně jsem utratil následovné:
141,8 dolaru na potraviny
37,7 dolaru za ona výše zmíněná piva, tedy alkohol
20 dolarů za boty do kuchyně
12,6 dolaru za sluchátka, bez kterých by to tu bylo tuze těžké
9 dolarů za výlet na horké prameny
7 dolarů za dvě pizzy v práci
3 dolary za praní oblečení
Celkem tedy výdaje 231 dolarů.
Plus bydlení, které se ovšem strhává automaticky (cca 9 dolarů na den) a je to největší výhoda tohoto zaměstnavatele. Sehnat si komerční podnájem ve městě by byl nepoměrně dražší špás.
Druhá výplata byla slabší, evidetně jsme se flákali a oddělali jen něco přes 70 hodin. Takže dorazilo 684 dolarů a aktuální zůstatek na kanadském účtu je 1 262,6 dolaru. S tím, že by měla příjít ještě výplata z pizzerie a počítám, že by to mělo být přes 200 dolarů, dalších sto mám vratný deposit u zaměstnavatele.
Závěr z toho je jeden zásadní: zatím se držím plánu a do půlky srpna bych měl mít něco našetřeno (zbývají 4 výplaty). Jelikož plány se mění asi stejně rychle jako kanadské počasí, tak to momentálně vypadá na koupi auta (cca 1500 dolarů) a cestování.
Nicméně se snažím dostat ještě ke třetí práci. Začíná to tu žít a když už makám, tak bych chtěl makat pořádně a využít toho, že se tu vydělat dá. Aktuální výzva je zkusit dělat číšníka, uvidíme, zda se to podaří.
Zároveň je už teď jasné, že příštích 14 dní budou výdaje výraznější, potřebuji zařídit nějaké věci a čeká mě víc výletování.
Jak už jsem zmínil, všechno tohle je součást zábavy, hry. Takové monopoly… Těším se na každý další den, co přinese. Pokoje jsou sterotyp, ale ten zbytek je, jak by řekl klasik, bonboniéra. “Nikdy nevíš, co ochutnáš…”
Jako fotku dávám srovnání cen věcí v Calgary a v Praze. Dokud by to člověk přepočítával na české peníze, tak je to šílené. Ve chvíli, kdy přijde kanadský plat, tak je to snesitelné. Respektive je to v pohodě.
Velký rozdíl oproti Česku je v tom, že i s absolutně nekvalifikovanou prací vyděláte dostatečně na to, abyste si mohli život užít ne ho jenom prožít. Asi i proto má prodavačka v obchodě náladu probírat s vámi probíhající den a nebojí se na vás při placení usmát.
Tak vám přeji, ať máte těch úsměvů kolem sebe taky co nejvíc. Mějte se skvěle!