• Úvodní stránka
  • Kanada
  • Co bylo, to bylo
  • (S)myšlenky
  • Deník
Rok prázdnin
Show time must go on

IMG_2685

Posted on 3.6.2016by lahvac27
Předchozí
Další

Nejnovější příspěvky

  • Běh s pánem Krkonoš, aneb Rubenczal 2024
  • (Žádná) Škoda, že se to nevrátí.
  • Reportáž: Leverkusen, Deutscher Meister
  • Kamu, Luboš a Honza. K poslechu i inspiraci
  • Cik. Cak. Cik, cak. Pohádka Noci Tuleních pásů
Jakub Hlaváč

jakubhlavac

⚪️ author ✍️
⚫️ creator @bezfrazi
❤️ happiest person in the universe @jana.schwarzova.fitness 👸🏻👧👦
🏃🏒⛷️ in motion with emotion
There are beautiful places all over the world. And There are beautiful places all over the world. And then… there’s Südtirol. 🤍 @biathlonantholz @kronplatz @suedtirol.official
Nejhezčí závod roku, Rubenczal 2024⛰️🍂🍁 O tomhle běhu jsem se dozvěděl v zimě na @noc_tulenich_pasu díky panu Nohejlovi 🤷‍♂️ Bydlení a start na @horska_chata_portasky, nahoru na Růžohorky, do Pece a přes @vebrovyboudy na Černou horu a zase do Úpy a nahoru na Portášky… Díky @jana.schwarzova.fitness za všechno, Tomovi za další zážitky a v neposlední řadě organizátorům 🎩 Tak snad za rok zase. Ale na Portášky jeďte kdykoliv. S dětmi nebo bez, je to skvělý místo ❤️
Těch deset chlapů funguje jako stroj. Společně Těch deset chlapů funguje jako stroj. Společně se rozeběhnou. Společně napadají. Jako smečka. Třicet tisíc lidí na stadionu zpívá. Trenér Xabi Alonso máchá rukama, řídí celé to velké divadlo. Sledujeme to s naprostým úžasem. Dokonalost sportu. V televizi nikdy není vidět celé hřiště, nikdy nevynikne souhra celého kolektivu. Najednou pozorujeme, jak si Bayer navádí protihráče ke stále stejnému formátu rozehrávky. Nutí je k chybám. A ty přicházejí. Domácí jsou v evidentní pohodě. V sezoně ještě neprohráli. Jejich fanoušci stále dokola zpívají: „Bundesliga meister…“ A dvě trofeje jsou stále ve hře. Evropská liga, Německý pohár. „Vyhrajeme všechno. Všechno, vám povídám,“ dozvídáme se. Celá reportáž na www.rokprazdnin.cz
Finis of the ⛷️ season for me, but just about Finis of the ⛷️ season for me, but just about a start for @hintertuxergletscher ☀️❄️🏔️. What a place, what a experience 👌 looking forward to come back sooner than later… #skiing #gletscher #hintertuxglacier
Vánoce, Velikonoce a taky Noc Tuleních pásů. S Vánoce, Velikonoce a taky Noc Tuleních pásů. Svátek. Večírek jako žádný v roce jiný. Nevím, jaké jsou pocity ten závod vyhrát. Ale těžko můžou být o moc lepší než ty, které mám po jeho dokončení. Díky lidem, kteří mě k němu přivedli. Díky těm, kteří ho se mnou absolvují. Tak tady jedno víkendové ohlédnutí. https://rokprazdnin.cz/2024/01/22/cik-cak-cik-cak-pohadka-noci-tulenich-pasu/
Vánoce. Dárky. Stres. Kapr, řízek. Nejvíc ale Vánoce. Dárky. Stres. Kapr, řízek. Nejvíc ale vzpomínky a nové zážitky. Myšlenky na ty, kteří s námi seděli u stolu v letech minulých a dneska už nebudou. Na lidi, kteří nám dali lásku, něco nás naučili. Pomohli nám tvořit naše vlastní osobnosti. Společné chvíli s těmi, které si u vánočních stolů mít přejeme a můžeme. Zastavení, vyjádření lásky v jejích nejrůznějších podobách. Chceme poděkovat všem, kdo nás od těch minulých do těch letošních provázeli. Naše děti nenajdou pod stromem lepší dárek, než je inspirace a zkušenosti, které díky vám máme a můžeme předávat zase dál. Ať jsou i Vaše Vánoce vykročením do klidu ze stereotypu běžných dní. Děkujeme za krásný rok.
Jednou za rok mi přijde upomínka, že mám prodl Jednou za rok mi přijde upomínka, že mám prodloužit doménu rokprazdnin.cz. A já si pokaždé říkám, jestli to má cenu. Co bylo, to bylo. A pak stejně zaplatím. Protože vnitřně vím, že ten Rok prázdnin pořád pokračuje. Nikdy neskončil. Naštěstí. Vážím si toho a ono štěstí musí být sdíleno, přeci. Tak zase zkusím psát občas něco především pro sebe. Formulovat myšlenky do textu, utřídit si je sám v sobě. Vítán je ale pochopitelně každý. Aktuální blog je o švýcarském lyžaři jménem Dédé, o letmém setkání s Ester a také trochu o životě. Odkaz je na profilu.
Měli jsme jít lyžovat. Vítr byl proti. Tak jsm Měli jsme jít lyžovat. Vítr byl proti. Tak jsme si s Benjaminem Raichem povídali. „Děti jsou naším zrcadlem.“ Ne, že bych to předtím neslyšel. Je to asi jedna z těch vět, které se prodávají natištěné na tapety a lepí do obýváků. Jenže v podzimní atmosféře údolí Pitztal a z úst dvojnásobného olympijského šampiona to znělo přeci jen trochu romantičtěji. Budu si to pamatovat. Stejně jako to, že s nimi chci v těch horách strávit času co nejvíc. „Jasně, že bych čas od času radši lyžoval sám a nečekal na děti po každém druhém oblouku. Ale pokud je baví jezdit se mnou, pak je naděje, že je to někdy bude bavit i samotné…“ Na cestách jsme za ty tři dny strávili možná víc času než v Alpách samotných. A stejně to stálo za to. Tak snad dříve než později zase na viděnou. Děkuju za pozvání #lovetirol #pitztal #dachtirols #Sölden #HeartbeatoftheAlps
Kniha. Kurnik, jsem pyšnej. Strašně moc pyšne Kniha. Kurnik, jsem pyšnej. Strašně moc pyšnej na to, jakou knížku se nám se všemi z party @bezfrazi podařilo vydat. Protože jsem přesvědčenej, že v ní mluví lidé, kteří mění věci k lepšímu. Svojí odvahou, svým nadšením. Dávají naději ostatním i za cenu toho, že ji sami občas ztrácí. Nepřestávají bojovat za svobodu myšlení i konání, jdou příkladem. I přesto, že to je často spojeno s útoky na jejich přesvědčení, osobnost. Děkuju všem, kterým jsem mohl pomoci jejich příběh sepsat. Za důvěru, za to jak moc mě obohatili. A především za statečnost být upřímnými a stát se štítem pro lidi se stejnými názory, zkušenostmi, problémy. A jsem moc rád, že na křtu mohla být Janička. Bez její podpory bych u žádného z těch příběhů nebyl. To ona je jako první poslouchá, ukazuje mi další úhly pohledu. No a především snáší, že tohle není práce nýbrž životní styl. Omlouvá moje nepřítomné chvilky, kdy jsem fyzicky s ní a myšlenkami u klávesnice. Akceptuje, že k moři pojedeme už pár let „až za rok“, protože se místo budování kariéry bavím psaním… Takže tak.🖤🤍 A díky za krásné fotky @janpovysil a @tereees
Každý z těch příběhů mě ovlivnil. Všichni Každý z těch příběhů mě ovlivnil. Všichni ti lidé mi předali něco, co bych chtěl zase já předat svým dětem. Vážím si odvahy každého vyprávět, ukázat vlastní životní zkušenosti. Vnitřní sílu ale i slabost. S někým se potkáme častěji, s někým výjimečně. Ale se všemi je to pro mě radost a mám pocit, že jsme společně prožili vlastně docela dost. Když pak ty příběhy vidím spolu s dalšími na papíře v knížce, je to dost dojemná chvíle. Můžu jenom doufat a přát si, že jejich čtenáře ovlivní alespoň z části tak, jako ovlivnily mě, když jsem je poslouchal. Děkuju, že jste je @bezfrazi svěřili a děkuju @jana.schwarzova.fitness , že můžu tenhle životní styl žít a všechny ty mimořádné osobnosti poznávat. A taky tomu našemu týmu, který si tihle knihu nadělil k narozeninám. Je mi ctí být součástí. Jo, a koupit si tu knížku můžete na obchod.bezfrazi.cz 🖤🤍
Zachraňovali mě, když jsem se zřítil ze skál Zachraňovali mě, když jsem se zřítil ze skály v Rumunsku, některé jsem já zachraňoval, když objevili poprvé kouzlo alkoholu… Společně jsme na pokraji sil leželi na dráze po sérii úseků, společně jsme prožívalo svoje první lásky, a pak i vrásky. Nikdy v životě si nepřestanu vážit toho, že nás jeden chlap dal dohromady a z atletické skupiny pro mě udělal druhou rodinu. Vím, že se na sebe můžeme kdykoliv spolehnout, že každá společná akce bude mimořádná zábava. Tak jako včera. Run Berounka Run, šestý místo 👌 díky, že jste vzali dědka proběhnout :)) Na fotce nám chybí ještě ⭐️ týmu @magdacejkova
Malá Fatra vol. 2 72/96 hodin déšť, vítr, kos Malá Fatra vol. 2 72/96 hodin déšť, vítr, kosa, nepohodlňák, jeden nouzový sestup 😅 Ale… stejně je to 96 hodin, které vystoupí ze všedních dní a nakonec i to slunce vystoupilo nad hory. Kdykoliv znovu a kamkoliv s mister @adampej
From Berlin with love. Vždycky mě tohle město d From Berlin with love. Vždycky mě tohle město dojme. Tolik symbolů, tolik historie, tolik otázek. Vím, jak moc ovlivnilo můj život. Z pohledu dějin i toho, že tady jsem byl poprvé sám v cizině. Tady jsem bloudil fascinován městem a zíral, že nemusíme být všichni stejní. Ve všech smyslech života. Tady jsem dostal odvahu odjet do Anglie, Kanady… žít v zahraničí. —- Hodně v poslední době přemýšlíme, jaké dětství chceme pro naše děti, jakou budoucnost pro nás. Chceme žít v Praze? V cizině? Pořád říkám, jak si vážím své svobody. Ale využívám ji dostatečně? Nelžu sám sobě? Pro koho dělám, to co dělám? Najdeme odpovědi. —- No nic. Berlín byl boží. Díky sobě sama. Díky Lubošovi, jsem mu vděčný nejen za pozvání. Tak vám přeju, ať máte ve svých životech taky takové lidi. A žádné fyzické ani psychické zdi :)
Dnes, 362. den ruské invaze na Ukrajinu, navští Dnes, 362. den ruské invaze na Ukrajinu, navštívil Chrám svatého Michala americký prezident Joe Biden. Věřím, že to je moment, který budeme časem vnímat jako jeden z momentů dějin utvořených za našeho života. (pokud nikoliv, pak naše vnímání civilizace pravděpodobně skončí) Měl jsem to štěstí stejný chrám navštívit v roce 2018. Už tehdy na obvodových zdech byly fotky ukrajinských vojáků , kteří umírali na východní frontě. Tehdy to ovšem svět ještě zajímalo poměrně okrajově... Každopádně Chrám sv. Michal je symbolem sám o sobě. Právě tenhle chrám nechali Rusové zbourat během nadvlády Sovětského svazu nad Ukrajinou. Aby zkusili zlomit národ, aby ukázali svou nadvládu. Aby měli prostor pro vojenské přehlídky v centru Kyjeva. Zní to neuvěřitelně, leč je to tak. Ukrajinci v roce 1999 dokončili jeho rekonstrukci a i po roce ruských válečných zločinů a zvěrstev jeho střechy odráží slunce a naději na lepší zítřky.
Jedna momentka před vítěznou fotkou @czechphoto Jedna momentka před vítěznou fotkou @czechphotocz ... Vedla mě k tomu, abych napsal, co už rok cítím a v posledních dnech bohužel stále intenzivněji. S obavou o rostoucí lhostejnost k něčemu, co už brzy bude 365 dní hrůznou realitou velmi blízkého světa. Nechci říct, že jsem za ten rok necítil radost. Cítil jsem spoustu momentální radosti a díky lidem kolem mě vlastně den co den. Zároveň nebylo dne, abych nebyl při vší té radosti i smutný. Celá úvaha na www.rokprazdnin.cz
Instantní štěstí. Po třech letech jsem znovu Instantní štěstí. Po třech letech jsem znovu nazul skialpové lyže a s báječným parťákem pro podobné radosti Tomášem Nohejlem jsme prožili @noc_tulenich_pasu. Na trati naštěstí nebyla tak dlouhá, na baru naopak a také naštěstí byla dlouhá dosti. Každopádně to byla akce, po které zůstane jediná emoce. Absolutní radost. Z toho, že se ještě dokážeme k něčemu vyhecovat. A především z toho, že při tom člověk potká lidi mimořádně úžasné. Jsem nesmírně vděčný @misabuc, že mě seznámila nejen s Tomášem ale i @gabo_the_mountain_guide a @matusvnencak. Díky nim jsem skialp objevil. Díky nim jsem mohl rozklepaný strachy stanout na vrcholu Grossglockneru či rozklepaný únavou padnout v cíli přeběhu Tatranské magistrály (@tatranskaselma). Dopřáli mi tolik zážitků, které bych bez nich nikdy neměl, že nemám dostatek díků. Takže zas a znovu děkuji. Reportáž najdou pozorní čtenáři Víkendu a třeba jednou oživím rokprazdnin.cz a napíšu víc… Mimochodem rozhovor v cíli dávám proč? Protože jsem si přišlápl při finiši tak šikovně hůlku, že jsem ztratil košíček a dobré duše závodu mi ho zachraňovaly. Takže i tam jsem děkoval, že lidi s touhou pro ostatní takové věci chystat stále existují. 📷 @noc_tulenich_pasu
2016 - Vzpomínám si na ten moment poměrně pře 2016 - Vzpomínám si na ten moment poměrně přesně. Otevřel jsem dveře do pokoje a angličtinou lámanou obavami jsem se představil - Hi, I am Jacob. Ten pokoj byl v ubytovně hotelových zaměstnanců v kanadském Jasperu a měl asi čtyři metry čtvereční. Dvě postele, dvě skříně a nic. Na jedné té válendě ležel borec, který mi na můj pozdrav úplně suše odvětil: „Jestli jsi z Česka, tak mi můžeš mluvit česky. Já jsem Honza.“ Honza. No nazdar. Tenhle Honza je o hezkých pár let mladší než já, do Kanady neodjel zdrchán stereotypem svého života, nýbrž za výzvou po čtyřech letech studia gymnázia. (ke zděšení tamních profesorů, kteří jaksi nechápali, co bude v Kanadě pohledávat) Uměl ohřát párky, dělat vajíčka na několik způsobů. A taky věděl, co chce. Chce být kuchař. A tak den co den vstával asi v pět ráno, aby chystal snídaně hladovým hostům… Občas to zní jako strašný kecy: „Když něco chceš, tak se ti to splní.“ Kdybych to nezažil, tak bych tomu taky nevěřil. Kdybych to neviděl na vlastní oči u jiných, považoval bych se za anomálii. Tenhle mladičký Honza z válendy se velmi rychle stal mým kamarádem a v mnohém i mentorem, vzorem. Ten kuchař se z něj totiž opravdu stal. Neudělal ho z něj rok v Kanadě, ani práce u Přemka Forejta a ani stáž v jedné z nejlepších světových restaurací, v dánské NOMA. Ten kuchař se z něj stal, protože on sám chtěl. Tak. No a protože během toho procesu kromě Kanady pracoval na farmách i v restauracích Nového Zélandu, obšťastňuje svými vizemi Nory kdesi na severu Norska a má navíc velký talent jazykový, rozhodl se o svých putováních za kuchařským štěstím napsat knihu. K vydání potřebuje jednu maličkost, obecenstvo. Pokud by vás jeho příběh zajímal, koukněte na jeho blog @honzikova_cesta_ a třeba dejte lajk, to mu pomůže. A vy si jednou dojdete do jeho restaurace a budete znát její story.
Summer of love. Každý další den je krásný. N Summer of love. Každý další den je krásný. Nejde to jinak, když se probouzíte vedle holky jako je Janička…❤️ Ale jsou dny, které byly tohle léto naprosto mimořádné. A nemůžu být šťastnější a vděčnější, že jsem mohl být jejich součástí. Čtyři svatby, čtyři mimořádné páry. Každý originální, ale všechny zamilované. Děkujeme, že jsme mohli sdílet vaše společné štěstí! Na žádný z těch dní nezapomenu, nikdy si vašeho pozvání nepřestanu vážit. Vždyť se vdávaly dámy a ženili chlapci, kteří doopravdy mají kus mého srdce a se vší pokorou snad můžu říct, že jejich radost je má radost a jejich smutek je můj smutek. Buďte spolu navždy tak šťastní, jak moc jsem vždy šťastný já ve vaší společnosti. Bylo to nádherné, znovu jsem sám sebe při těch vzpomínkách dojal. Děkuju.
Stojí tak hubená, stojí tak tichá a kouká na Stojí tak hubená, stojí tak tichá a kouká na Kyjev. V ruce pár klasů obilí, v železných očích smutek a utrpení milionů lidí. U nohou jí obvykle leží aspoň pár klasů, bobulí. Nikdy už nesmí hladovět! Dívenka z oceli připomíná, že tohle město zná bolest. Hodně bolesti. Vysoko na vyhlídce nad řekou Dněpr stojí památník obětí jedné z nejkrutějších epizod moderních dějin. Ukrajinského hladomoru. Sovětská vláda nechala v zemi plné polí a sadů pomřít hlady celé rodiny, celé vesnice, celá města. Kolem ocelové dívky na jaře všechno kvete, stromy a keře hrají všemi barvami a lákají místní k procházkám ve stínu a k večernímu posezení. Jako by chtěli během teplého léta nabrat energii na mrazivou zimu, na drsné měsíce, které přijdou. Každý rok. —- Je mi teskno. Kyjev 2018 Tak moc jsem se těšil, jak se tam vrátím. Do rozkvetleho, veseleho města. A teď o nej mám strach.
Every day counts. @visitsouthtyrol Every day counts. @visitsouthtyrol
Load More Follow on Instagram

Nejnovější komentáře

  • T: West Coast 2. část
  • TaM: Rozhodnuto. V srpnu budu doma
  • Janys: Vánoce, Vánoce přicházejí… I do Vancouveru
  • Janys: Vánoce, Vánoce přicházejí… I do Vancouveru
  • Janys: Padám do prašanu a ztrácím pochyby

Archivy

  • Říjen 2024
  • Srpen 2024
  • Květen 2024
  • Únor 2024
  • Leden 2024
  • Prosinec 2023
  • Únor 2023
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Říjen 2014
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Duben 2012
  • Únor 2012
  • Duben 2011

Rubriky

  • (S)myšlenky
  • Co bylo, to bylo
  • I don't speak English
  • Kanada
  • Nezařazené

Základní informace

  • Přihlásit se
  • Zdroj kanálů (příspěvky)
  • Kanál komentářů
  • Česká lokalizace
Activello Šablonu Colorlib pohání WordPress