Autor: lahvac27

Laskáte si to dřevo. Metr a půl šířky, půl do délky. Přesně tolik patří k vaší židli. Někdy míň, někdy nepatrně víc. Na něm kus kartónu, lahváče s trojkou Plzně. Právě prožíváte nejlepší chvíli týdne, možná roku, nadcházejícího století? Máte klid. Řeči proudí kolem vás, posloucháte, ale nevnímáte. „Nemáš voheň?“ „Co cože, sorry?“ Tohle je nepříjemný vytržení […]

Choulí se k sobě v divokém propletenci, do ucha si šeptají milostné smsky. Rukama šmátrají pod kabátem nikoliv vlastním, příslušnost k menšině si ti pánové velmi užívají. Ani přítomnost skřeta opodál stojícího jim nevadí. Prapodivný mužík ne nepodobný zvoníkovi od Matky Boží v ruce třímá plechovku Bráníku. Z obsahu 0,5 litru moc nezbylo. Už jen jeden […]

Pořád mě fascinuje. Už se jí nemusím dotýkat, nechci ji laskat prsty a hypnotizovat pohledem. To už ne. Chci si s ní povídat, třeba ji trochu pochopit. Známe se spolu dlouho. Stejně si se mnou pořád jen tak hraje. Nechce mě pustit až k sobě. Přitáhnout, povolit… tak jako nějakou hloupou rybu. Je tak dravá. […]