Monkey business taky business

Naposledy jsem pořádně pracoval “rukama” kdysi na střední. Tehdy to bylo na výkupu lahví v Kauflandu, kde jsme s Bockelmanem způsobili naprostou revoluci, když jsme je naučili třídit flašky nikoliv podle etiket ale podle tvaru.

Tehdy jsem si řekl, že by asi bylo záhodno ten gympl nějak doklepat a najít si aspoň o něco lepší zaměstnání. Původní cíl byl jednoduchý – chtěl jsem mít každý den na teplý oběd, abych se nemusel živit takzvanou belgickou rolkou.

Podařilo se. Osm let jsem si užíval v holešovických restauračních zařízeních. Psát pro Sport byla a je super práce. Spousta zážitků, pořád jste pod “stresem” ale zároveň je to super výzva. A každý den dáte lidem kus sebe. Protože práci podepisujete svým JMÉNEM. Což je jako dívat se do zrcadla.

Jenže. Dělat od dvaceti do důchodu jenom jednu (jakkoliv je rozmanitá) práci jsem nechtěl. A tak přišel plán vrátit se k těm lahvím. V Kanadě. Vloni touhle dobou jsem prohlížel weby s nabídkou práce ve Vancouveru, v Calgary a získal pocit, že to nějak půjde.

Chtěl jsem odjet naslepo, něco si najít ve skladu, případně jít někam čistit ryby. Udělat to jako dobrodružství. Vyměknul jsem. Před Vánoci jsem zašel v Praze na pohovor pořádaný agenturou a domluvil se na pozici uklízeče pokojů v hotelu.

Důvody byly dva. Jasper jsem si vyhlédl dopředu jako NĚCO uprostřed NIČEHO. To zaprvé. Zadruhé jsem se začal poměrně oprávněně obávat toho, že během extraligového play off nebudu mít moc času se na cestu připravit. Což se taky potvrdilo a jsem za zvolený postup rád.

Agentuře jsem za ten pohovor zaplatil něco přes deset tisíc korun. Kdybych sem přijel bez práce, asi si ji najdu poměrně rychle. Protože ji tu nabízí na každém rohu. Problém ale je s ubytováním, co je volné, tak se pronajímá turistům. (o naší ubytovně příště)

Ale k práci samotné. Co se mi líbí je, že to tady většina lidí bere hodně zodpovědně. Ne jakože se to nějak rychle udělá. Daleko vážněji, než někteří vnímali daleko “prestižnější” zaměstnání v Praze. Myslím si, že je jedno, jakou profesi člověk dělá. Každá je potřeba. Ale měl by ji dělat pořádně.

Ta moje teď spočívá v tom, že vlezu do hotelového pokoje s utěrkami a spreji. Nejdřív koupelna. Vyleštit vodovodní baterie, zrcadla. Nesmí být jediná šmouha. Pak zabojovat s prosklenými dveřmi od sprcháče. Žádné usazeniny. Stejně tak záchod. Doplnit mýdla, šampóny, ručníky.

Pak přestlat postel(e), zamést prach, přidat kafe a smetánky, vyluxovat a vypadnout. Za třicet minut by měl být jeden pokoj. Tak to nedávám. Napoprvé jsem jich měl 11, dva s pomocí a makal jsem na tom sedm a čtvrt hodiny.

Člověk chytí grif, ta postel nakonec nevypadá tak hrozně. Ještě to chce vychytat nějaké postupy a ono to půjde. Co je ovšem nejlepší, začíná se v půl deváté (což znamená ve čtvrt vyrazit z ubikace) a končí se kolem čtvrté. Konec znamená KONEC. Čištění hlavy.

Celá tahle záležitost je hodinově honorována 12,3 dolary čistého (teda myslím a pro představu: rovná se to šesti plechovkám piva). Výplata se dává ve čtrnáctidenních intervalech a je dostačující na to, aby si to tady člověk i při (pro Kanaďany) vysokých cenách užil bez velkého upípání se.

Nicméně, já chci něco ušetřit. Hlavní část tohohle výletu by měla příjít přibližně za rok cestou na západní pobřeží USA, a pak opačným směrem na Aljašku… Když už jsem tady… J Proto tohle dělám. Aspoň myslím. Uvidíme, co se všechno do té doby stane.

Výhledově se tu asi kouknu po druhém jobu, něco v restauraci na 3-4 večery týdně a na konci srpna bych rád opouštěl Jasper s nějakým zůstatkem na kanadském účtu.

A možná taky bude všechno jinak. Protože je to na mně. Stejně jako na těch lahvích se můžu rozhodnout, co bude zítra.

P. S.: Vzhledem k tomu, kolik práce „zabere“ času, tak se zase pokouším po delší době začít běhat, byli jsme na dlouhém výletě po okolí, zítra snad horké prameny. No, špatné to není 🙂