Zůstaň v Calgary, maximálně jeď do Banffu. Jasper je díra. Daleko do Edmontonu (345 km) a ještě dál kamkoliv jinam. Tak tohle jsem slyšel první dny všude, kde jsem se zmínil o svém plánu. A přesně to splňovalo moje představy o tom, co chci.
“Jestli hledáš klid a místo, kde není každá noc jedna velká párty, tak jedeš dobře,” ohlásil mi prodavač map, který už podle pozdravu správně odhadl mou národnost. “A práce je tam taky dost. Housekeeping? Good enough,” dodal povzbudivě.
Calgary jsem si vybral pro přílet záměrně, protože se z něj dají autobusem projet po cestě do Jasperu “celé” Rocky Mountains. Jízdenku jsem měl na pátek, cesta byla odhadována na osm hodin a já si samozřejmě spletl čas odjezdu. Naštěstí o hodinu dříve než později…
Investice do delší, drazší, avšak krásnější trasy se stoprocentně vyplatila. V životě jsem nic podobného asi neviděl. Tohle je kus země, které člověk opravdu nevládne. Příroda si tu ještě hraje podle vlastních pravidel, kterým se vládce tvorstva musí podřídit.
Vsuvka pro pobavení: zastavili jsme v Banffu na kratší přestávku. Absolutně jsem neměl tušení, jak dlouhá má být, ale stejně na tom byly i mé dvě spolucestující z Ottawy, respektive Montrealu. Takže vytáhnu foťák, motám se kolem autobusu a držím si ho hezky na dohled.
JENŽE. Začně projíždět vlak. A tady to není tak jakože prostě jede vlak, šup šup a šraňky jdou hore. Tady jede vlak a můžete si jít na oběd, protože má 170 vagonů a víc. Tak si tak na toho hada koukám, nevěřím a najednou vedle mě stojí AUTOBUS.
Nevěřím podruhé, šofér bez emocí zahne a frčí do dály. Já sprintem na zastávku, autokar samozřejmě nikde, zmerčím ho na křižovatce, v pohorách, zimní bundě a aparátem v ruce dávám nejrychlejší šestistovku za poslední tři roky minimálně.
Výsledek nulový. Můžu tak zamávat. Totálně spálené plíce, krev v puse, slintam pod sebe jak pes a vykašlávám jak tuberák. Do toho přemýslím, kolik mě bude stát noc v Banffu, neb další spoj směr Jasper už nejede (ostatně jede jenom jeden za den).
Dobelhám se zpátky na stanici s tím, že buď se pro mě vrátí a bude to nehoráná ostuda. Nebo že se nevrátí a bude to nehorázná díra do rozpočtu. Niméně po chvilce zklidnění si říkám, že by mě tam snad ty holky nenechaly, že by mě tam snad ten řidič nenechal…
A tahle úvaha ukazuje se být správnou. Celá posádka si v klidu obědvá v Tim Hortons a s údivem zírá na splaveného a v tváři rudého podivína z Česka. Lehce se pokusím vysvětlit svůj omyl, dostane se mi pohledu “idiot” a ujištění, že se bus vrátí.
Pak už se přilepím na okýnko a nestačím zírat. Neskutečná nádhera, kterou v budoucnu musím projet jako turista. Zastavovat si, kochat se. Teď aspoň stíhám rychlý pohled na Lake Louise, z dálky vidím i ledovcová pole.
Pak je dlouho nic, jenom lesy a hory. A pak Jasper. Místo, kde bych toho chtěl tolik stihnout a zároveň svůj život na tři měsíce maximálně zjednodušit. O tom, jak to tady chodí zase příště.
P.S.: až skončíte s prací, tak na mě myslete. Protože mně začne. Školením… Jak JÁ budu stlát postele, to jsem teda vážně zvedav. Lidská myčka to snad kdyžtak jistí. Mějte se báječně, jste boží.
Moc pěkný Jakube
Bezkonkurenční