Protože to tady flákám, musím využít k atkualizaci dopis kamarádovi… Omlouvám se, ale neměl jsem nějak sílu to po sobě číst 
Zdar, tak tedy něco o Yorku…
Už když jsem byl v Manchesteru tak, se mi všichni při zmínce o čtyřech týdnech v Yorku smáli. Logicky, tam převládá mínění, že Manchester je (po Praze a Amsterdamu – levno, pivo, štětky) nejlepší město světa.
No, po týdnu tady jim musím dát za pravdu. Pokud bylo v Manchesteru každý den co dělat, tak tady si můžeš jít lehnout do jedněch z několika hradních zahrad, pár muzeí, vyjížďka na lodi a tím zábava pomalu končí…
To přeháním samozřejmě. Je to nádherný město. Něco jako Český Krumluv… Ale, že to je malý, je naprostá pravda.
Navíc jsem chytil poněkud podivínskou ženskou na bydlení. První dvě jídla jsem s lehkým sebezapřením snědl. (mám mít v rodině vždycky večeři, což je tady hlavní jídlo dne) Napotřetí mi to však nechala v hrnci s tím, že něco musí zařídit a mám se obsloužit sám.
Bohužel mi to poskytlo možnost prohlídnout si kuchyň a to byl šok ))) Takovej bordel snad nemají ani na Ukrajině, ještě, že už jsem si žloutenku vybral. Na všem zbytky jídla, ona to nádobí nemyje, jenom oplachuje…
Navíc má pudla, který je pro ní vším, takže taky všechno může. Ťapkat si po kuchyňský lince, ochutnávat z talíře. No pecka.
První týden jsem byl reálně jako mimino na dětském táboře, které se chce vrátit domů. Hledal jsem možnosti, jak se sehnat bydlení v Manchesteru, jak tam zpátky přehodit školu atd. No, nakonec jsem to neudělal, což je podle mě správně. Neměly by se hledat jenom snadný cesty.
Víš co, bylo pro mě těžký opustit všechny ty lidi, co jsem poznal, co jsem jim rozuměl. Tady je zase jiný dialekt, přijde mi, že tady mezi městy přejíždíš jako mezi Českem a Slovenskem, takový to jsou rozdíly.
Zároveň jsem ale nechtěl téhle Sandře říct, já to tady balím, protože neumíš vařit a máš špínu v kuchyni. V srdci je to dobrá osoba. Manžel jí umřel brzo, jeden ze synů spáchal sebevraždu… Rozhodně jsem nechtěl, aby kvůli mně měla nějaké výčitky.
A jako vždycky se ukázalo, že si člověk zvykne. Teď jsme s old lady v naprostý pohodě, bavíme se, já si snažím obstarat večeřesám v podobě ovoce, což mi vzhledem k mé současné postavě jenom prospívá.
Na rozdíl od Manchestru, kde jsem strávil s rodinou každý večer povídáním, pouštěním songů, sledováním fotbalu, filmů atd. tady mám víc času na sebe. Takže jsem začal běhat, konečně. Jsem strašnej. Tragickej. Ale zabojuju s tím, kila půjdou dolů a ono to zase půjde.
Btw. koukal jsem, na fotkách z vody, že jsi zase ve formě. Byl by sen si to příští rok na jaře rozdat na přeborech s pány Tomešem, Böckem, Rádlem a dalšími… A není to nereálný!
Co se jazyka týče, tak jsem se dostal na takovou úroveň, že ve škole už nemusím být v naprosté pozornosti, abych věděl, co se zrovna děje. Stejně tak s ostatními studenty si popovídám v pohodě. Problém je, když nevím téma. To teda těm Anglánům pořád těžko rozumím.
Každopádně jsem s tím progresem spokojený, nečekal jsem, že se rozmluvím až takhle. Teď už by bylo těžší posunout se dál, získat praxi v používání časů atd. Chápu pravidla, ale když mluvím, tak mluvím rychleji, než myslím a gramaticky je to pořád slátanina.
Jinak co se povahy Angličanů týče, tak jsou svý. Což je krásný. Zažil jsem v hospodě nějakou partu zlo, která chtěla vyvolat bitku s místníma. Vyhrocená situace, už jsem se začínal těšit na zábavu. Ale náš host-father si vzal jejich šéfa stranou, řekl, že jsme tam dva cizinci a on si své hochy zase odvolal.
Mimochodem, takovou koncentraci obřích potetovaných chlapů na metr čtvereční jako je tady jsem nikdy neviděl. A když se nalejou, tak se klidím z cesty, nechtěl bych se s nimi dostat do křížku.
Ale jinak jsou to především hostitelé. Miluju, když jdu po ulici a lidi, které míjíš, se na tebe usmějou. Jenom tak, protože to tobě i jim zlepší náladu. To si myslím, že nám v Česku hodně chybí.
A to nemluvím o situaci, kdy jsem v noci našel na ulici iphone 5 a následně po pěti minutách oslovování lidí doběhl i jeho majitelku, která si nic netušíc kráčela domů… Kdybych chtěl, tak si mě asi i vezme, tolik lásky mám snad jen od maminky.
Poslední věc, co zmíním je, že jsem začal šetřit.haha. Po bujarém měsíci v Manchesteru to je nezbytné, protože tři týdny v srpnu bych rád strávil ve Španělsku a budu potřebovat nějakou vatu. Takže rozpočet max deset liber na den. Což je sice 300 korun, ale tady to stačí tak na to ovoce 
Trošku jsem se rozepsal, tak to píchnu i na blog, stejně to tam zeje prázdnotou… napiš mi, jestli se chystáš do toho Newcastlu, nebo jaké jsou plány?