Párty skončila. Právě včas. Manchester jsem si zamiloval, splnil se mi tam sen, za kterým jsem do Anglie jel – potkal jsem skvělé lidi, dokázal se s nimi rukama nohama a čas od času i jazykem domluvit. Teď už však píšu z Yorku.
Poslední týden v M. byl úžasný, ale všechno se trochu začalo vymykat kontrole. Začal jsem si tam připadat až moc jako doma, bylo to až moc snadný. Teď se musím znovu hodně snažit někam posunout. Sám, bez Japonce Kotara, bez Araba, bez neskutečné rodiny.
Nebyl jsem z toho přesunu nadšený. Ale jak mi napsal můj táta – třeba je to dobře. Tady (předpokládám) budu mít víc času sám pro sebe. Což znamená, že konečně začnu chodit každý den před školou běhat. Že se budu víc učit po večerech. A že budu chvíli šetřit, protože ubude seancí se Španěly.
Co se progresu angličtiny týče… Naučil jsem se využívat asi všechny slova, co znám. Což je fajn. Bohužel jich ovšem není mnoho. Všichni mě (možná ze slušnosti) chválí, že mluvím dobře. Což je ovšem vede k pocitu, že na mě můžou chrlit svoje myšlenky jak na Anglána.
Můžou… Ale já si při tom můžu točit mlýnek. Jakmile nepochytím smysl konverzace, pořád mám velké problémy se zorientovat. Ne ve škole, ale v hospodě nebo doma teda jo. S mluvením je to lepší především proto, že nemám zábrany to zkoušet. Na rozdíl od jiných studentů.
Každopádně je to však naprosto nesrovnatelné s prvním týdnem, už teď vím, že takhle akce měla smysl. A taky vím, že pro mě bude opět trochu složitější se rozhodnout, co vlastně od života chci.
Strašně moc se mi tady otevřely oči v tom smyslu, že zdaleka ne všechno je v Česku špatně. Spousta věcí je tam lepších. Na druhou stranu… Asi chci ještě zkoušet nové věci, jet na rok do Kanady kuchat ryby třeba 
Zpátky do reality ale. Nová rodina se skládá ze starší lady, která to v životě teda opravdu neměla jednoduché. Jeden z jejích synů spáchal sebevraždu, její manžel zemřel poměrně mladý… Zcela logicky to není nejveselejší osoba na světě.
Je milá, nicméně chce si žít svůj život nezávisle na tom mém. „Kdybys něco potřeboval, neboj se zeptat ve škole.“ Nebojí se naznačit, že jí nebude vadit, pokud se budu chtít navečeřet ve městě a tak dále.
V Manchesteru jsem měl zkrátka strašné štěstí na Wayna a Joanne, kteří milovali poznávat lidi a snesli by nám modré z nebe. Tady dostanu to, co jsem si zaplatil. Což je v pohodě, jak říkám, musím se o sebe víc starat.
Ve škole jsem upět v upr. Intermediate, což mě nepřestává udivovat. Nicméně je to jenom dobře. Po prvním dni se mi takhle pobočka školy zdá být poněkud lépe organizovaná (každý den nějaký program na večer atd.), na druhou stranu free style v Manchesteru měl taky něco do sebe.
Zítra (v úterý) jsem se promptně zapsal na fotbal, což je vhodná chvíle k seznámení se s ostatními. Zatím byla na tabuli jen arabská jména, tak snad se to změní. Nic proti Arabům, ale jsou zkrátka poněkud sví a volný čas s nimi moc trávit nejde. (Ačkoliv Abdulu jsem si zamiloval. Vážně.)
Jinak York je naprosto nádherné město. V hospodách v Manchesteru se mi smáli, že to je díra. Jenže to je díra ve stylu Českého Krumlova. Úžasné historické centrum, milióny hospůdek, drobných pekařství.
Přijde mi, že je to tu o něco levnější než v Manchesteru a obří výhoda je, že ve škole jsem za 30 minut pěšky. Takže odpadá jedna z nejvyšších položek v mém rozpočtu a to byly jízdenky a platby taxikářům.
To je zatím vše mí drazí, mějte se skvěle! Loking forvard to see U soon!