Vylodění na novém kontinentu často poskytne nemalá překvapení. Inu, Kryštof by mohl vyprávět. Jenže… Aspoň se ale nevylodil na místě určení a neslyšel… ČEŠTINU. Řekl bych, že říct v Jasperu cizí osobě čau je tak 50 % šance na odpověď ahoj.
Buď je to rodný jazyk dotyčného, nebo už se krátkou repliku od místní imigrační vlny naučil. Vlastně si myslím, že by se tu dalo přežít úplně bez angličtiny. Což má samozřejmě svoje značné výhody a jednu velkou nevýhodu, je zřejmé jakou.
Původně jsem si tohle místo vybral i z toho důvodu, že jsem očekával zastavení české ofenzivy o civilizaci bližší a obecně známější Banff. Samozřejmě mi mohlo dojít, že kvůli (díky) agentuře tomu tak nebude. Ale nakonec mi to nevadí, protože je tu spousta super lidí a ta izolace třeba ještě přijde.
Pokud už tady nenarazíte na Čecha nebo Kanaďana, máte tu čest s Filipíncem. S nimi se Československo střídavě úspěšně a neúspěšně přetahuje o druhé místo mezi národy (po místních, kteří stále mají nepatrnou převahu).
Odbočím k bydlení, k rivalitě se vrátím. Tak tedy. Náš zaměstnavatel má po městě několik druhů ubikací pro své “otroky”. Od luxusních bytů MPL Place pro zasloužilé, přes apartmány se soukromou místností a kuchyní pro dva pokoje, po budovy přesně vystihující zhmotnění slova UBYTOVNA.
Ano, jsem v tom třetím typu. Má to svoje výhody. Je to nejlevnější, platíme asi 9 dolarů za noc, což je tady vskutku velký luxus. Navíc tu chtě nechtě potkáte spoustu nových lidí se všemi klady i zápory, které to logicky přináší.
Přiřadili mě do čtvrtého patra ze čtyř a složení osazenstva (v pěti pokojících) je následující: 1x Filipínec, 4x Kanaďané, 7x Češi. Aspoň doufám, že jsem na někoho takhle rychle nezapomněl. Dohromady máme jednu kuchyň a dvě koupelny. Soužití je to vcelku harmonické.
Až na to, že Filipínec dostal funkci. Floor leader. Obecně tu Filipínci mají funkce. A my makáme (oni taky, ne že ne). Jsou asi vděčnější, nehrozí, že vezmou roha zpátky do vlasti… Takže jim MPL rádo zařídí víza na delší dobu.
Ale ještě k našemu veliteli. Snaží se udržet pořádek především na lince a v dřezu. Nereálné. A tak sáhl k řešení, že špinavé nádobí bude končit v koši. Nesetkalo se to s pochopením (i proto, že do pytle dal i soukromé věci) a následně tam šel jeho soukromý rýžovar. (vynikající věc, mimochodem)
Záležitost se uzavřela WARNINGem, tedy napomenutím. Když se vám podaří nasbírat tři, tak ve firmě končíte. Už se jich tu od mého příjezdu pár rozdalo, dost z nich i lidem, kteří si to nezasloužili. Ale dokončit kolekci je přesto podle mě celkem kumšt.
Většina lidí z našeho patra hodně pracuje. Takže se všichni dohromady nemáme moc šanci potkat. Ale různě se střídáme a střetáváme u sledování NBA a NHL (v normálních časech, sláva) nebo u vaření. Na což je tu pár slušných mistrů, ale o tom zase příště.
Můj den startuje budíkem o sedmé, který se pravidelně odsouvá na sedm dvacet. Vezmu počítač, jdu ke stolu na jediné místo s internentem, kouknu na evropské novinky a udělám si ovesnou kaši. Ve čtvrt na devět jdu do práce, abych tam byl před půl.
Končíme kolem čtvrté, po cestě podle potřeby nakoupím, nebo zkusím něco zařídit (například druhou práci). Pak mám volno. Takže výběh, vířivka, sauna. Televize, knihy… Dvakrát jsem byl na pivu v “klubu”, přednost dávám lacinější plechovce ve společenském kruhu.
Teď se tohle asi změní, zkusím si naordinovat večerní směny. Abych nezakrněl.
Tak něco víc zase příště. Užijte si víkend. Já mám pátek, sobota off. Tak někam zkusím vystoupat a nenechat se chytit pumou.