Barcelona 2025

Ležel jsem na gauči, který už pár dní sloužil jako postel a snažil se zaplatit letenku do Drážďan.

Platba zamítnuta.

A znovu.

Jak je reálné dojet z Barcelony do Prahy stopem?

Zkontroloval jsem účet. Zbývalo patnáct stovek. Letenka stála osmnáct.

—-

Ráno jsem si koupil plechovku coca coly.

Bagetu a štangli fuetu.

Nic víc jsem pozřít nedokázal. Na nic víc jsem ani neměl peníze. Deset euro na den.

Barcelona. 2014.

Úpal jsem kombinoval s úžehem a chodil se do výlohy podívat na slaměný klobouk. Mám ho pořídit? Nebo šetřit?

Myslím, že mi zachránil život. Ještě bych ho na půdě našel.

—-

Všechno bylo jinak.

Neměl jsem internet v mobilu. Neměl jsem tušení, co je to Barcelona.

A právě proto jsem si ji zamiloval.

Bloudil jsem ulicemi gotického města a mezi stánky trhu na třídě La Rambla. Poznával Gaudího, absolutně konsternovaně koukal na Sagradu. Nebo jenom ležel na pláži.

Vypravil jsem se lanovkou do okolí klášteru Montserrat a navzdory svému bezvěrectví skoro brečel před La Morenetou, černou madonou.

Tolik lidí přišlo poprosit o zázrak.

—-

Barcelona.

La Barceloneta. Camp Nou. Sagrada. Park Güell.

A hlavně Estadi de Montjuïc, nahoře na kopci. V roce 1936 se tu měla konat olympiáda jako protest k té berlínské. Nedošlo na ni. Vypukla občanská válka. Katalánsko prohrálo. Barcelona byla zatracena.

A pak znovu objevena. Hry v roce 1992. Dream team létal nad obroučkami, slavil se konec Studené války. Němci soutěžili pod jednou vlajkou, svůj tým konečně měli Estonci, Litevci či Lotyši. Československo získalo pět zlatých medailí.

Derek Redmont si na čtvrtce natrhl stehno a do cíle dokulhal za podpory svého otce.

Slzy měli oni.

A na stadionu znovu i já.

—-

Všechno, a mnohem víc, bych chtěl Janičce, Pepině i Alfrédovi ukázat.

Vyprávět.

V jednom dni, v pár hodinách.

Nejde to.

A taky to nevadí. My se s Janinou vrátíme určitě. A děti? Třeba jednou bez otce, který kluše z místa na místo a nedá jim ani čas si u Sagrady zůstat hrát na dětském hřišti.

—-

K letence mi nakonec pomohly splacené dluhy.

Doletěl jsem do Drážďan a šel na druhý poločas fotbalu.

A to je zase jiný příběh.

Napsat komentář